Poly se sdílí

Dělej, nech toho, musíš, nesmíš, uč se, uklízej, dělej něco, buď zticha - a říkali tomu, že nás vychovávají. A my jsme se snažili za všech sil, aby se vlk nažral a koza zůstala celá - to jest abychom si mohli dělat co chceme (a tím jsme nemysleli práce v domácnosti) a rodiče nás moc nepeskovali.
     Já jsem v tom nebyla vyjímkou. A tak jsem vyrostla ve slečnu trochu nepořádnou, línou, soběstřednou a ústnatou.

     A najednou mi začalo vadit, že nejsem dokonalá. Vychovali mě naši špatně? Byla chyba, že chtěli, abych měla dobré známky a byla úspěšná, a já jsem se naučila mít jedničky a přitom nic neumět? Mívala jsem někdy radost, když se někomu něco nepovedlo, protože já jsem se s ním mohla porovnat a byla jsem úspěšnější. Prostě díky špatné výchově svých rodičů jsem byla úplně nemožná a měla konflikty se svými vrstevníky a cítila jsem se dost osamělá.

     Rozhodla jsem se, že se stanu dokonalou. Od zítřka. Večer jsem přemýšlela nad uplynulým dnem, a znovu jsem se rozhodla, tak od zítřka.Od zítřka budu ztělesněná dokonalost, takřka nadzemská bytost. Ale vždycky bylo jenom zítra, nikdy nebylo dnes. Kvůli tomu jsem do života pozvala Pána Ježíše, protože jsem pochopila, že z vlastní síly nikdy dokonalosti nedosáhnu. Odpustila jsem svým rodičům všechmo, co jsem neprávem i právem měla proti nim.

     Od počátku nového života začal na mém charakteru pracovat Bůh. Dával mi odvahu zkonfrontovat se sama se sebou. Nastoupila jsem do fáze sebevýchovy. Za to, jaká jsem, nenesou vinu moji rodiče, Bůh ani okolnosti mého života. Teď stojím na startu a chci jít dopředu po stezkách spravedlnosti.

     Tak šup, pryč se sebestředností. (Jsme na výjezdu s mládeží, modlíme se před jídlem, a já té doby využívám k tomu, abych si vybrala ten nejvíc namazaný chleba. Hlavně po něm rychle sáhnout, ať mi ho někdo nevyfoukne. - Ach jo, Zase.)

     Sebevýchova začíná tím, že objevím a pojmenuji to, co se Bohu na mě nelíbí. Doma jsem se naučila mluvit ironicky, a najednou to nebylo něco, co je normální - byl to hřích. A jako s hříchem bylo potřeba s ironií jednat. Činila jsem pokání a učila se novému způsobu mluvení. Chvíli to trvalo. Ale už jsem za tím.

     A tak rok za rokem proměňuji svůj charakter podle Boží vůle. Nejde to vždycky snadno, a když už bych snad měla pocit, že jsem dokonalá, stačí se pomodlit Žalm 139, verše 23 a 24.(Bible kralická):"Vyspytuj mě, Bože silný, a poznej srdce mé. Zkus mě, a poznej myšlení má. A popatř, chodím-li já cestou odpornou Tobě, a veď mě cestou věčnou."

     Spolehněte se, že Bůh vyslyší vaši modlitbu a zjeví vám další taje vašeho srdce.