Jsem malá, tlustá, mastí se mi vlasy, dělají se mi pupínky. Jsem tupá na jazyky a neumím ani kreslit ani zpívat. A zdá se mi, že mě nikdo nemá rád.
Jsem milá a sympatická osůbka, umím se hezky smát, snadno se učím, vím si v životě rady a umím dobře vyprávět. Mám kolem sebe spousty lidí, kteří mě mají rádi.
To jsem všechno já.
O tom, jak si připadám, rozhoduje spousta maličkostí. Ujede mi autobus, dostanu špatnou známku z němčiny,... a je to tady, jsem úplně nemožná. Anebo dostanu dobrou známku (a to jsem se vůbec neučila), někdo mě pochválí, ... a vida, já jsem vlastně úžasná. Ale kdo jsem přece není v okolnostech mého života.
Tak kdo jsem?Jsem Boží dítě, Bohem vždycky milovaná. Bůh mi dal všechno, abych v životě obstála. Nezáleží na tom, jak se zrovna cítím a jak si připadám. Jsem královské dítě.
Kdo jste vy?
Jste součástí Božího plánu. Nemusíte se bát a sami sebe zajišťovat. Tuhle jsem slyšela krásný výrok:"Chceš-li Boha rozesmát, svěř mu svoje plány." Nemusí si o vás všichni myslet, že jste dokonalí, a bezchybní. Jste jako pošťák, který roznáší dárkové balíčky a vlastně tak moc nezáleží na tom, jestli mu to sluší, nebo jestli ho bolí hlava.
A tak je na nás, abychom navzdory tomu, jak si v tu chvíli zrovna připadáme, vstupovali do dobrých skutků, které pro nás připravil Bůh, a sloužili svým obdarováním.
To, že jsme milované, krásné a obdarované Boží děti už víme. A co dáváme Bohu my? Poslušnost, důvěru. Díváme se víc na něj než na sebe, necháváme Boha povzbuzovat ostatní skrze nás.
Polly