Horrorstory

Jedu s Martinou autobusem ze školy. Před chvílí mi řekla, že včera umřela a myslí, že umře zase. Vím, že je to nesmysl, ale cítím z těch slov podivnou vážnost. Skoro bych tomu i věřila... Teď projdeme parkem, potom podchodem a budeme skoro doma. Pořád musím přemýšlet o tom, co řekla. Trochu se bojim. V podchodu je tma. Proti nám jde spousta lidí, tím směrem, co my, nejde nikdo.

Míjí nás asi šestnáctiletý kluk. Dívá se nám do očí. Tasí meč. Bodá ho do země. Mám strach. Nevim, kde jsem to vzala, ale ten meč je určitě Meč Smrti. Marťa se k němu s triumfálním výrazem prodírá davem. Zvedá meč nad hlavu a utíká zpátky. Pokládá mi ho k nohám a objímá mě. Fuj, ta má ledové ruce. Cítím, že necítím nic. Rozplývám se. Padám. Tma... Ležím v posteli. Nevím, jestli jsem vzhůru. Snažím se přemýšlet. Myslím, že nemám ruce. Ani nohy. Ani tělo. A i kdybych měla, bojím se pohnout. Kolem mě nic není a zároveň něco je. Nevím co... Modlím se... Ano, je to satan. Ať jde pryč! OK, tak teda: "Vypadni. Okamžitě. Nikdo tě tu nechce." Haleluja. Funguje to. Dokonce pod peřinou objevuju něco, co bych klidně nazvala nohou. Tak Haleluja.
Díky Pánu, dobře to dopadlo.
Zdena, 17