I kdyby mě otec a matka opustili, Hospodin mě k sobě přivine

Tak co mám dělat, mám se snad rozkrájet, stěžovala si Gabriela. Táta mě naprosto ignoruje, vůbec se se mnou nebaví, a když vyjímečně promluví, tak je to ironie nebo jedovatost. Nic se mu na mě nelíbí, nic neocení.


Co myslíte, že může Gabriela dělat? Nejméně bolestivé bude, když se s tím smíří. Jde to vůbec? Asi jen v případě, že se jí otcem stane Hospodin.
Člověk má tendence vidět Boha tak, jak zná svého pozemského otce. Ale Bůh takový není. Miluje tě, přijme tě a nikdy se v tobě nezklame, protože když tě k sobě zavolal, věděl, že to s tebou nebude vždycky snadné, a přesto ti důvěřuje a má pro tebe naději. Až prožiješ, že Hospodin tě k sobě přivinul, dokážeš odpustit svému otci. Musíš to udělat, protože ho tím osvobodíš.
Myslíš, že je tvůj táta v životě šťastný? Proč se takhle chová? Jen Bůh ho může uzdravit. Odpusť mu a smiř se s tím, jaký je. Plň ty úkoly, které Bůh dal tobě. Cti své rodiče a ze své strany udělej všechno pro to, aby byl u vás pokoj. Nedívej se, co zas táta udělal blbě. Všímej si a raduj se z každé i malé chvíle, kdy byl fajn. Není to snadné a přeji ti do toho hodně požehnání.
Polly