Prosím tě Pane Bože, abys ochraňoval Viktora při jeho cestě domů. Amen.
Naše skupinka právě skončila. Skoro všichni ještě zůstali a dali se s ostatními do řeči, jen Viktor vyletěl jako střela, aby co největší část cesty domů šel za světla. Bál se skoro všeho. Rodiče ho nevodili domů, aby se přestal bát. Největší strach měl ze starší paní, která sedávala blízko jejich domu a krmila kočky. Měla každý den stejné oblečení a nebyl nikdo, kdo by se jí kvůli nelibému zápachu, nesnažil vyhnout. Snad všichni Viktorovi kamarádi věděli, jak se bojí.
Někdo, kdo si nedokázal dobře domyslet následky mu řekl, že kočkám dává lidské maso a Viktor mu hned uvěřil. Tiše si vždy opakoval Ježíšova slova, že má cenu mnoha vrabců a tedy nejspíš i koček, a proto se necítil jako vhodná potrava.
Když vystupoval z autobusu domů tak se už stmívalo a jemu ještě zbývalo projít sídliště a nejspíš i potkat paní, které se tak bál. Když se blížil domů, uviděl tu paní jak lije mléko do misky do které kočkám dávala krmení. Napadlo ho, že se nemá čeho bát a pozdravil jí.
Met, 13 let