V té době jsem měla pocit, jako bych brzy měla být pokřtěna v duchu svatém. Jenže strašně jsem se styděla. Nechtěla jsem být ta, za kterou se modlí skupina lidí a pak je přede všemi pokřtěna a je středem pozornosti. Ta představa mi šla proti srsti. A tak jsem se za to modlila, ale se strachem, že budu pokřtěna ve sboru, přede všemi.
Jednou jsem se procházela se svým psem v parku a uslyšela jsem ta slova, která jsem znala ze sboru. Byla jsem opět naplněna radostí.
Pak za pár dní, když jsme se doma modlili, mi vnikla do úst slova, a už jsem je mohla vyslovit. Došlo mi, že mě Bůh vyslyšel a pokřtil mě v Duchu svatém, jen takhle , aniž by o tom někdo věděl. Pak jsem tu záhadu řekla mámě a ta mi potvrdila že ano, že jsem byla pokřtěna Duchem svatým. Hned ten den jsem byla sama v pokoji , a zkusila jsem to říkat nahlas. A opravdu! Nemýlila jsem se, říkala jsem ta podivná slova.
Toto je svědectví hlavně pro ty, kdo by chtěli být pokřtěni v duchu svatém a překáží jim nesmělost. Bůh není zlý a věřím, že ti prokáže opravdovou službu. Není zlý, on tě chápe.
Petra, 14