Když mi bylo pět, naučila jsem se ve školce písničku. Nechápala jsem její slova, a tak jsem jí kapku překroutila. Bylo to nějak takhle:
"Svítí hvězda nad továrnou,
září nocí tmou,
plane jako magi v poli
barvou ohnivou."
Pro nezasvěcené: Má tam pochopitelně být máky, ale mně je polévkové koření bližší než česká flóra. Jak požehnané by bylo, kdybych tenkrát překroutila radši nějakou chválu, jako naše milá Támar(viz minulé číslo)! Z toho plyne první poučení:"Jednou by ti mohlo být líto, že jsi nechválil Boha." A druhé poučení: "Člověku to dojde až po letech." A tak vás povzbuzuji: Nebuďte amatéři jako člověk v druhém poučení, a dovolte svým mozkovým závitům vstřebat tuto informaci už v raném věku.
Mimochodem, my se máme dobře. Narodila se nám Lucinka a už teď má mezi dorosťáky plno obdivovatelů. Asi jí čeká skvělá budoucnost:-)
Pusu posílám já (Dita , v nové funkci "maminka malého miminka jménem Lucinka"), můj milovaný manžel Daník-pštros a Lucie Frantíková Jr. (v zastoupení).!
Magi no more 
