Sedmikráska zpovídá Támar a Támar zpovídá Sedmikrásku – o škole

S.: Slyšela jsem, žes ve své třídě řekla evangelium a ilustrovala ho na tabuli. Jaká byla reakce?
T.: Většina lidí poslouchala, myslím že je to docela zajímalo. Pak učitelka řekla (bylo to o češtinu), jestli na mě někdo má ňákej dotaz. Bylo jich plno.
S.:Co například?
T.: Byly to dotazy typu „Viděla jsi někdy Boha?“, „Jak můžeš věřit něčemu, cos neviděla?“. A někdo jiný se zase ptal jestli piju, jestli mi nechybí sex a co si myslím o chození. Třídní mě varovala, ať se nepletu do spiritismu.
Taky se mě třídní úplně vážně ptala, kdy jsem naposledy zhřešila a jestli už jsem někdy ukradla peněženku. To byla supr příležitost a výsada vysvětlit pokání a možnost odpuštění hříchů z milosti.

S.: Jsou ve tvé škole ještě jiní křesťané?
T.: Ve čtvrťáku jsou dvě holky a na nástěnce se občas objevují pozvánky na různé křesťanské akce. Letos tam udělaly zkoušky dvě věřící holky z našeho sboru – chystáme se tam udělat malou evangelizační skupinku. Třeba se nám časem podaří pozvat tam nějaké spolužáky.

T.:Vědí o tobě lidi ve třídě, že jsi věřící?
S.: Jo. Dozvěděli se to, když k nám jednoho krásného slunného dne přišly dvě studentky, které nás chtěly prozkoumávat a daly nám papír velikosti A4, kde byl lítací balón a okolo něj po celém zbytku papíru věci jako třeba kino, diskotéka, víra v boha, kamarádství...a našim úkolem bylo vyškrtávat postupně to, co nás láká. A na závěr nám tam měly zbýt nejdůležitějšé věci. Potom jsme si to řekli.
T.: Cos tam nechala ty a jak na to reagovali tvoji spolužáci?
S.: Nechala jsem tam modlitba, víra v Boha a ještě něco. Spolužáci se jen tak potutelně usmívali, neříkali nic.
T.: A co na to učitelé?
S.: Většina z nich o mojí víře asi neví, jen s učitelem na náboženství někdy nesouhlasím. Když jsem mu ale řekla že to, co říká, není pravda, a jak je to v Bibli, tak se mi vysmál a šel si stěžovat třídní.

Jak se cítíš jako křesťan ve škole ty? Napiš nám o tom do Naplno!