Dotazník na Toma

Můj nejsilnější zážitek ze školy spojený s křesťanstvím?, ....Považuješ školu za svoje misijní pole? Jak si tě tam podle tvého názoru Bůh používá?, .... Myslíš, že jako učitel můžeš lidem říct víc než jako kamarád?,... V čem myslíš, že mohou být mladí lidé - křesťané, důležití pro svoje spolužáky?




Můj nejsilnější zážitek ze školy spojený s křesťanstvím?
Asi chvíle, kdy v souvislosti s mými suplovanými hodinami a Biblí položenou na katedře, postupně ve třídě narostla taková vlna odporu, výsměch a nevázanost, že jsem měl co dělat, udržet je v lavicích. Nakonec jsem to nějak ustál aniž jsem jejich někdy i sprostě vyjadřované názory odsuzoval, ale s propocenou košilí jsem tlačil očima ručičky na ciferníku ke konci hodiny. Třídu jsem opouštěl jako boxer odchází z ringu do, kterého právě vlétl bílý ručník. "

---

Považuješ školu za svoje misijní pole? Jak si tě tam podle tvého názoru Bůh používá?
Svoji školu beru jako jedno z polí, kde mohu přispět svým vlivem, i když to pro mě nebylo nikdy to hlavní. Musím poctivě říct, že tak jak jsem předpokládal než jsem nastoupil, bariéra mezi třídou a učitelem je pořád velká a mluvit rovnou o Kristu je sice možné, ale k ničemu to nevede. Pokud žáci nezačnou vnímat, že mluvím o něčem osobním, živém a vůbec nejde o nějaké poučování, budou pro ně slova týkající se křesťanství jen dalším z mravokárných proslovů. Případně to můžou brát i jako infantilní výlev úzkoprsého profesora.
Nevím, nemám zase tak velké učitelské zkušenosti (zatím 3 roky) a za své působiště jsem si vybral učňák pro kuchaře (90% kluků), trochu i proto, že jsem tady očekával tvrdou půdu. I v profesorském sboru převažuje hluboká skepse a drsný humor stylu : Proč se tu o něco snažit, stejně je to na h..., tak ať je aspoň sranda.
O to víc vnímám své působení na škole v kontextu duchovního boje, snažím se čelit atmosféře nedůvěry a skepse. Věřím, že Pán Bůh si mě v tomto prostředí používá i z dlouhodobého hlediska, přestože to není moc vidět. Zažil jsem ale taky světlé viditelné momenty Božího působení a ty jsou pro mě vždycky velkým povzbuzením. Mám na naší škole zcela volnou ruku ohledně náplně suplovaných hodin, nejradši je pak trávím otevřeným hovorem s celou třídou – ovšem taková atmosféra zdaleka nenastane vždycky. Často pak s sebou beru i Bibli a zažil jsem už celou škálu reakcí teenagerů na její pouhou přítomnost ve třídě. Nejcennější a nejpovzbudivější pak je, když nějak pochopí, že jsem Bibli nepřines pro poučování nebo umravňování a že to o čem se tam píše, může něco znamenat i dneska. Několikrát se situace vyvinula tak, že se pozvolna přestali bát o svou prestiž před druhými a po mých osobních slovech a trochu provokujících otázkách se začali sami ptát, z vlastního zájmu. Pokaždé pak zjišťuju a jsem povzbuzen tím, že o duchovních věcech přemýšlí… a kolik věcí je opravdu zajímá!

---

Myslíš, že jako učitel můžeš lidem říct víc než jako kamarád?
To dost těžko. Je pravda, že někteří studenti si třeba i uvědomí, že učitel má výrazně víc životních zkušeností, ale nějaké naslouchání se zájmem, pokud jde o to, jak žít… je spíše vyjímkou. Mezi přáteli je přirozeně podstatně méně bariér. Smutná realita ovšem je, že spolužáci málokdy bývají skuteční přátelé a pokud žáci nemají zázemí doma, stává se že učitel je pak nakonec jediný komu můžou něco osobnějšího říct.

---

V čem myslíš, že mohou být mladí lidé - křes´tané, důležití pro svoje spolužáky?
Důležití můžou být určitě svým příkladem, když si zvládnou udržet radost a pevný sebevědomí, který nebude nutné budovat na úkor druhých. Myslím taky, že pokud dokážou spolužáky k něčemu dobrému povzbudit, „vyhecovat“ k něčemu co bude přesahovat obvyklý rámec individualismu, už to je velká věc. Mládí v sobě nese vždycky alespoň pár tónů idealismu, i když je to často zakryté. Svým přístupem můžou někdy mladí křesťané pomoci budovat i u svého okolí pocit, že může jít i o něco víc, než s čím se ve třídě neustále setkávají.S tím se občas jako učitel TV můžu setkat při školních turnajích, tam často zjišťuju, že ty kluci mají obrovskou touhu pro něco, případně i pro někoho žít. Třeba právě vztahy, za kterými stojí něco víc než jen vídání se v klubech, maily, chaty a SMS, mohou být pro druhé příkladem který táhne.

---

Někteří mladí křesťané nechtějí říkat ostatním, že jsou věřící, protože "to na jejich životě není vidět a byli by spíš špatným svědectvím". co bys k tomu řekl?
Nechci tu dělat na závěr nějaké teologické rozbory, ale Pavel taky, když napomíná křesťany v Korintu neříká: „Zatím nikomu moc neříkejte, že patříte Pánu, to by nedělalo dobrý dojem.“ Oni myslím rozhodně nebyli nějakým super svědectvím o víře. Nakonec evangelium se nešířilo přes „dobrý dojem“, ale skutečným životem se všemi pády a slabostmi. Konec konců – Pán Bůh se za mě taky nestydí, tak proč bych se měl za sebe stydět já ?

---

Tomáš Z. 1975,
5let ženatý, manželka Hanka studuje ETS
7let strávil v reprezentaci ČSFR,ČR v orientačním běhu, ježdění po světě, medaile z MS uvěřil skrze sportovní kempy v roce 97, osobní svědectví spolužačky na stavební fakultě ČVUT
od roku 98 instruktorem sdružení Atleti v Akci
v r. 2000 promoval a začal vést mládež v CB Praha 6
v roce 2002 nastoupil jako učitel TV, AJ na SOU v Praze 6
dálkový student FTVS UK