Pavouk

   Jednou mi kamarád řekl: "Vypadáš jak hajzlovej pavouk, ten s těma dlouhýma hubenýma nohama." Nejdříve mě to rozesmálo. Za chvilku mi ale došlo, že na těch našich tělech není opravdu co obdivovat. Vzbuzujeme v lidech lítost, ale někdy také odpor. To ale navíc vidí jen to, co je na povrchu. Mnohem horší a smutnější je to, co se děje v našich hlavách a tělech.

   Prosím, začněte o tom svědčit! Proto Musculus vytvořil stránky o PPP. Možná tím, že ukážete, co se s vámi děje, zachráníte někoho, kdo teprve začíná laškovat s myšlenkou přestat jíst, nebo začít zvracet. Podělte se o své trápení! Možná právě to, co napíšete vy, pomůže nějaké holčině, aby nedopadla jako jedna z nás. Svěřte se s tím, co se děje ve vaší hlavě! Určitě se vám uleví, už na to nebudete samy. Pište a zanechávejte vzkazy třeba anonymně!

   Mne ta zrádná nemoc ničí už spoustu let. Připadala jsem si tak osaměle, přesto že mám rodinu. To tajemství bylo jako kámen, který mě táhne ke dnu. Nevím, jak to prožíváte vy, ale mne děsil každý článek nebo pořad, kde se o PPP mluvilo. Měla jsem strach, že mě při koukání nebo čtení toho článku odhalí. Že si dají dohromady, jak se chovám a jak jím (nebo spíš nejím). Na dny, kdy vysílali něco takového (třeba v Sauně nebo v Áčku) jsem organizovala společné akce. Sice mě to vyčerpalo, ale měla jsem jistotu, že moji známí nebudou v době vysílání sedět u televize. Sama jsem si to nahrála, potajmu jsem pořad sledovala a plakala jsem nad těmi, co jsou na tom jako já. Obdivovala jsem je, protože o své nemoci dokázali mluvit.

   Navštěvovala jsem pravidelně psychologa. Ale ani jemu jsem nedokázala říci, co je původem mých depresí. Asi po roce jsem si dodala odvahu a řekla jsem mu: "MÁM ANOREXII." Ten den se mi tak ulevilo, že se mi chtělo létat. Byla jsem překvapená, když mi pan doktor řekl, že to celou dobu tušil. Jen chtěl, abych o tom začala mluvit sama. Ostatně, pohled na mě je opravdu dost výmluvný. Od té doby se změnilo moc věcí. Nejsem zdravá, ale dělám krůčky dopředu.

   PROSÍM, NEMLČTE!!! Možná zachráníte nějaký život ze spáru toho démona anorexie. Myslím, že mnoho z vás se cítí jako já. Víte, že je to peklo.

   Děkuji, že jste to dočetli až do konce.

      Jsem jedna z vás

            Pavouk