PAST - životní příběh v podobě "povídky" ...

   Byla jedna mladá žena, která měla dvě krásné dcerky a hodného manžela. Nikdy si nepomyslela, že na ni čeká past, která ji zničí život. Jednoho dne ztratila velmi blízkého člověka. Moc se pro to trápila, a rozhodla se ukázat, jak je svět nespravedlivý. Chtěla ukázat, jak se trápí, a přestala jíst. Ze začátku to bylo těžké, bylo ji zle, měla bolesti a cítila se slabá. Jenže za pár dní se problémy ztratily, přestala jídlo potřebovat. Vlastně to bylo docela příjemné, okolí obdivovalo její postavu, a žena měla pocit, že dokáže něco víc než ostatní. Začalo ji ale zneklidňovat, že si jí okolí moc všímá, a upozorňuje ji na to, že se ztrácí. Našla si proto svůj svět, kde ji bylo dobře, a před okolím se uzavřela do lži. Byla ve svém světě tak spokojená, že si nevšimla, že kolem ní roste zeď. Každý rok ta zeď povyrostla o půl metru. Když si jí žena všimla, řekla si, že až se bude chtít vrátit, tak ji přeleze. Po mnoha letech za tu zeď přestalo svítit slunce, přelézt se už nedala, a nebylo kudy se vrátit. Žena se chtěla vrátit, ale byla moc hrdá na to, aby volala a prosila o pomoc.

   Vždycky si myslela, že si se vším poradí sama a nikoho nepotřebuje. Měla svůj kousek světa, který si sama vybudovala, ale byla v něm nešťastná. Jednou šel kolem člověk a všiml si, že za tou vzláštní zdí je někdo, kdo potřebuje pomoc. Hodil dolů lano a tahal. Žena se chytla a drápala se nahoru. Ale protože měla v hlavě spoustu zlých myšlenek, pokaždé se pustila a spadla zpátky. Byla potlučená, moc to bolelo, ale ten člověk nahoře to nevzdával a stále ji nabádal, aby se snažila. Trvalo to pět let, a nakonec člověk nahoře lano pustil. Přišel na to, že ženu nezachrání, a že na něho čekají další lidé, kterým může pomoci. Pomalu odcházel. Žena viděla, že lano povolilo, a plakala. Věděla, že už nikomu nebude věřit. Začala upadat do smutku a beznaděje. Stačilo by jí, kdyby ten člověk to lano občas podržel, a ona se mohla na chvilku postavit na nohy. Člověk nahoře odcházel a žena pomalu umírala. Zůstala uvězněna v pasti, která se jmenuje anorexie. Sama si ji vybudovala.

   Příběh, který jsem vám napsala, je můj život. Povídka je stará několik let, já jsem od té doby poznala Boha a ušla jsem kus cesty. Vím, že ani dnes nemám vyhráno, ale mám víru, která mi pomáhá. Určitě vám napíšu další pokračování svého příběhu, ale chci vám říci, že život s anorexií je peklo, i když to tak ze začátku nevypadá. Moc bych si přála, aby už nikdy žádná z vás nemusela v tom pekle žít. Držím Vám všem palce.

      NENECHTE SE VLÁKAT DO PASTI !!!

            V.