Bůh je jenom iluze
Dlouho jsem se zabýval křesťanstvím, ale ne za účelem uvěřit v Boha, ale proto, abych zjistit, proč jsou ochotni křesťané věřit. Zjistil jsem že křesťanství je hodně záludné, jelikož je založené na lásce. Láska jsou pocity krásné a víra v Boha je permanentní láska, pro kterou jsou lidé ochotni udělat vše. Všechny texty, modlitby a křesťanské písně přímo útočí na psychiku lidí, takže jim mnozí podlehnou a uvěří. Křesťanská víra je dokonalá psychologie lidí a dokonalá manipulace s lidskými pocity. Ti kdo uvěřili v Boha, jsou neustále stimulování láskou, která je nezradí. Je to Bůh, ten jenž je stálý jako nebe. Proto křesťané rádi věří, jelikož se nemusí obávat že je Bůh zklame. Víra v Boha je jako droga. Pokud jednou začnete nemůžete přestat. Takové pocity lásky vám žádná jiná víra nedá. Takže jsou Křesťané doslova feťáci lásky. Možná že to nevěřícím připadá absurdní a jako úplná blbost, ale díval jsem se do mnoha křesťanských knih, a docela to bylo psycho. Například modlitby jsou založené na rozmluvě s Bohem, a jelikož Křesťané věří že je Bůh slyší a je neustále s nimi, tak jsou šťastní že mají jeho podporu a lásku. Pro lásku jsou ochotni udělat vše a dokonce se vzdát své osobní vůle. Někteří křesťané jsou celkem v pohodě, jelikož si sami texty v Bibli vyloží podle svého. Ale všichni křesťané jsou doslova feťáci, kteří jsou závislí na lásce. Kdo mi nevěří ať si přečte nějakou modlitbu, či poslechne náboženskou píseň a potlačí v sobě možný odpor. Bůh a Ježíš je láska a podpora, kterou vyhledávají slabí, jenž se neumí přizpůsobit tomuto světu. Je snadné v něco uvěřit, a nechat se tím ovládat, než věřit sám v sebe a ze životem se i sám poprat. Víra je utěšující a dává naději, to lidé si vytvořili víru v Boha, aby se necítili tak opuštění. Je dobré vědět že je někdo mocný neustále na vaší straně a miluje vás jako svoje děti. Ale je to pouhá iluze.

To je přesný téměř dokonalý popis jak asi vnímají víru ateisté. Úplně mě to dostalo. Z hlediska psychologie na tom něco je. Ale z osobní zkušenosti vím, že Bůh dokáže opravdu člověka vést po jeho stezkách. A že cesty Páně jsou nevyspytatelné. Znám spoustu lidí, včetně sebe, kteří jsou velmi realističtí a rozhodně nejsou slabé povahy. A věří v Boha. Víra v Boha totiž není žádná berlička, jak se velmi rádo říká. Víra není ani neschopnost věřit sám v sebe, protože k tomu právě má člověk taky dojít. Miluj bližního svého tak jak Bůh miloval vás, a miluj bližního svého jako sám sebe. Pokud člověk nemá rád sám sebe, potom nemůže v plnosti mít rád ostatní. V každé oblasti života jsou různí lidé a tak je to i v křesťanství. Ale rozhodně není víra jen pro "lidi s problémkama".

Úplně souhlasím s: "popis jak asi vnímají víru ateisté". BŮH JE NEJLEPŠÍ!!! :)

To je škoda, že to je jen iluze. Ale musím se přiznat, že mě se ta iluze docela líbí. ALE co když to přeci jen není iluze. Co pak? Protože pokud to nááááhodou je opravdu skutečné, pak ti, kteří tomu věří jsou v pohodě a pokud to je teda jen opravdu nějaké opíjení se rohlíkem pak jsou v háji úplně všichni a je to všechno jedno.
A ještě jeden dotaz: Co je špatného na tom mít neustálou jistotu lásky, v tomto případě Boží a spoléhat na ni jako na jistou pomoc. Myslím, že v naší společnosti nelze existovat sám o sobě bez toho, aby se v našem životě nějak projevoval i někdo jiný a ti jiní nám taky často pomáhají a dávají to co chceme či potřebujeme. Nejsme tedy nakonec všichni ti slabí? A není jedno jestli jsou pro nás tou pomocí kamarádi či rodiče či přátelé nebo Bůh? A i když to bereš jako slabost, tak za sebe říkám, že Bůh je pro mě ta největší pomoc a nikdy se ho nemíním vzdát. A ještě nikdo kdo mě zná mi kvůli tomu něřekl, že jsem slaboch. (A mí kamarádi nejsou jen křesťani.)