vlastně se dá říct že žádný. Vůbec spolu nekomunikují. Obávám se, že se ve vztazích s klukama budud chovat podobně, že nezvládnu žít normální vztah.
Odpoveď:
To, jaké jsme prožili dětství i to, jak se rodiče k nám i k sobě navzájem nás samozřejmě určitým způsobem ovlivní. Máme pak snahu přejímat jejich vzorce chování a nebo naopak rozhodnutí chovat se zcela opačně (což zvláště v extrémní podobě nemusí být také ideální).
Psychologické výzkumné práce zaměřené na děti z problémových rodin dokazují, že mnohé tyto děti vyrůstající v citové tísni a nepohodě vyspějí v osobnosti citově bohaté, třeba i převyšující ty, kdo vyrostli v citovém závětří a blahobytu.
Nevím, o jaké druhy problémů ve vaší rodině šlo nebo jde ani do jaké míry se cítíš rodiči přijímána a milována. Vím ale, že i ta nejhlubší zranění v našem srdci může uzdravit Bůh a s Jeho pomocí můžeme také odpustit. Myslím, že právě odpuštění by mělo být základem nových "zdravých" vztahů. Myslím, že se také už teď můžeš modlit za výběr svého životního partnera.
Martina