Výrok "nenechám si ('nevhodnou' literatu) kazit morálku" je opravdu úsměvný. Ti křesťánci jsou opravdu ctnost sama, jen co je pravda. Pochybuji, že ti odpírači "závadné literatury" odpovídali upřímně. Spíš si říkám - odříkaného chleba největší krajíc.

Mno, k té vaší debatě o povinné četbě. Jsem sice učitel češtiny, ale to zas tak nerozhoduje. Nic proti, ale i ty, podle vás "závadné a nemorální" knihy dost dobře pojednávají o reálném životě. Například zmiňovaný Dekameron je vynikající dílo, vyznačující se jednak brilatním jazykem a jednak formou stylu, čímž se řadí mezi reprezentativní díla italské renesance. Těžko soudit, když si jej nepřečtete. Možná byste měli vylézt malinko ze své ulity a měli byste začít vnímat svět okolo vás takový, jaký ve skutečnosti je. Pak byste ho snad přestali posuzovat jen z kusých a útržkovitých zpráv z "venku". Mimochodem, povinná - říkám jí raději doporučená - četba se opravdu nezadává jen tak pro legraci. Jejím účelem je seznámit se s veškerými, nebo s většinou, literárních stylů a proto by ji měl průměrně vzdělaný člověk v naší společnosti akceptovat, aby se právě tím vzdělaným člověkem mohl stát. Těžko toho docílíte, když si necháte dát pětku nebo to stáhnete z ne, nemyslíte? A ještě jedno mimochodem - není lež taky hřích? A kdo rozhoduje, co je větší hřích, jestli přečíst "závadnou" knihu (o jejíž závadnosti se těžko přesvědčíte, dokud ji neotevřete), nebo lhát, že jste ji četli a stáhnout zápis z netu?
Nechci vám nic rozmlouvat, je to jen můj názor. Nic ve zlém.