Jmenuju se Bára, je mi 17, měřim 158 cm a vážim 55 kg. Takže je vám jasný, že jsem malá a docela oplácaná. Moje mamča je ve 40 letech pořád krásně štíhlounká, i když má trošku to bříško po porodech. Já jsem bohužel do tátovýho rodu, takže vim, že se můžu nadosmrti rozloučit s krásnejma štíhlejma nohama. Mám docela hezký břicho - když pravidelně cvičim, je to vidět. S břichem prostě nemám problémy. Zadek - ten, když na něj taky často cvičim, je docela pěknej. Jenže ty nohy - mám je krátky a tlustý. Navíc mám trochu x-ky. Ne moc, ale trochu jo. Tolikrát jsem se pokoušela o různý diety. Vždy jsem to vydržela jen chvilku. Taky se snažim cvičit jak bláen, ale bohužel už jsem přišla na to, že s těma nohama nic neudělám. Tak strašně mě mrzí, že si třeba v létě nemůžu vzít krátkou sukni, nebo mini šortky, protože v tom vypadám opravdu hrozně. Když jsem jednou potkala jednoho skvělýho kluka, začala jsem mít příšerný deprese, že s mým vzhledem ho v životě nedostanu a že budu navždy sama. Ale paní štěstěna stála u mě a začali jsme spolu chodit. Péťa je skvělej kluk (mimochodem měří 186 cm, je docela hubenej a má neskutečně dlouhý nohy), kterej mě miluje takovou jaká jsem. Pořád mi říká, jak se mu moje postava líbí a že i když moje nohy nejsou ukázkový, tak jsou rozhodně krásnější než ty modelkovský špagáty. A proto holky - i když jste sami se sebou nespokojený, pár kilo dolu tomu kožná někdy pomůže, ale nejlepší bude, když opravdu zůstanete sami sebou a nikdy nebudete hubnout kvůli nějakýmu klukovi. On se ten pravej stejně jednou najde. Mějte se a držim vám palečky.