Chodil jsem do první nebo druhé třídy a tehdy jsme bydleli v novém bytě. Líbilo se mi tam, ale kdoví proč mě po jedné horečce přepadávaly ošklivé pocity. Na noc jsem se nikdy netěšil. Když jsem ležel, bál jsem se a díval za postel, jestli tam někdo není. Vždy jsem usínal u stěny a zase ten nepříjemný pocit a strach.
Jednou večer jsem přemýšlel o všem možném, protože usnout mi opravdu nešlo. A najednou jsem viděl anděla. Stál přede mnou anděl. V tu chvíli mě ale ani náhodou nenapadlo, že by to mohlo být něco nenormálního, i když jsem ho nikdy před tím neviděl. Ani to se mnou nehlo. Chvíli jsem si ho prohlížel a do dneška vím asi toto: Svítil jako fosforová postava, cele bíle. Byl vysoký jako normální dospělý člověk. Na sobě měl plášť, který končil až někde u kotníků a z něho na zádech vystupovala opravdu pěkná křídla - veliká od poloviny hlavy až k holením. Měl skloněnou hlavu a těsně pod ní sepjaté ruce, z nichž splývaly rukávy roucha. Že se modlil, to vím určitě. Myslím si, že to byl strážný anděl mého bráchy, který měl postel naproti mně. Modlil se a prosil za něho Boha. A pak jsem asi usnul, protože tam jsou moje vzpomínky jako uťaté.
Bůh mi dal vidět anděla, ukázal mi svoji přítomnost i v noci, kterou jsem tak nenáviděl, a já se od té doby nemusel bát.
Jára, 14 let
P.S.:Járo, je to supr příběh. Díky Bohu. Dita!
Každý má svého anděla 
