Svědectví o prorockých snech - příchod Pána Ježíše

Rád bych se s vámi podělil o svědectví dvou lidí z našeho sboru, kteří měli dva zajímavé sny o setkání s Bohem. Sny se jim zdály každému nezávisle.

Sen první, vytržení a čas soudu
Lukášovi se nedávno zdál sen, že šel s kamarádem po ulici a najednou z ničeho nic z nebe udeřil blesk. Ten blesk ho vytrhl a unášel vzhůru k nebi. Nebál se, cítil se v bezpečí. Lukáš si byl jist tím, že to je to vytržení, o kterém mluvil Bůh, že má přijít. Přišel čas, kdy se má setkat s Ježíšem. Byl trochu nejistý, vždyť se měl setkat s tím velikým králem, kterého nikdy neviděl, ale o kterém věděl, že je.

Uvědomil si, že nastal ten čas, o kterém se v bibli píše:
“Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán.“ (Mt 24:40)

Bylo mu líto toho kamaráda, který tam zůstal, a který se do nebe nedostal. Ale na druhou stranu se radoval z toho, že bude moci konečně být s Ježíšem. Bůh potom ještě Lukášovi řekl:
„Běž a vyřiď: ‚Ten čas je blízko!’“
Pak se Lukáš ze snu probudil a cítil Boží bázeň. A uvědomil si, že ten čas může skutečně nastat velmi brzy, neboť mi nevíme, kdy Pán Ježíš přijde. A pak se naplní to, o čem se píše:
„Stejně jako v těch dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do toho dne, kdy Noé vešel do archy, a nic nepoznali až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka. Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán.“ (Mt 24:38-40)

Sen druhý, poslední soud
Je to už delší dobu, ale Vaškovi se zdál podobný sen. Zdálo se mu, že se dostal do nebe a anděl, který byl s ním, mu ohnivím mečem ukazoval dolů na zem, kde byli tři skupiny lidí:
Jedni se tvářili vesele, radovali se a žili spokojeně, druzí chodili jako tělo bez duše a třetí padli mrtví k zemi.
Vašek nevěděl, co to znamená a tak prosil Boha o výklad. Anděl mu vysvětlil, že ti, kteří se radují a žijí spokojeně, to jsou Boží děti, ti kteří zůstali věrní Bohu. Ti, kteří chodí jako tělo bez duše to, jsou ti, kteří ještě nepřijmuli evangelium a neuvěřili v Pána Ježíše. A ti, kteří padli mrtví k zemi, to byli ti, kteří odmítli Ježíše.

Jaké si z toho vezmeme poučení?
Tyto příběhy na mě zapůsobili tak, že jsem si uvědomil jak je to vážná věc, pokud hřeším. Každý z nás má zodpovědnost za to, kterou cestou se rozhodne jít - zda po Boží cestě, nebo po cestě hříšníka. Uvědomil jsem si, co se stane s těmi lidmi, kteří zůstanou ve svých hříších. Ti lidé prostě padnou mrtví, vypustí ducha a už nebudou! Ale to by se mohlo přeci stát i mě! A to já nechci! Chci žít!!!
Není to žádná sranda. To jestli přijmete Ježíše, a to jestli žijete podle jeho přikázání, na tom závisí váš život. V Ježíši máme život a pokud ho odmítneme, pak o ten život přijdeme. Bůh skrze apoštola Pavla říká:
„Když jste tedy byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nahoře, kde po Boží pravici sedí Kristus. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi; neboť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu. Až se ukáže Kristus, náš život, tehdy se s ním ve slávě ukážete i vy.“ (Kol 3:1-4)
A Ježíš říká:
„Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně.“ (Mt 7:19)
„Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce, který je v nebesích.“ (7:21)
„Mnozí mi v ten den řeknou: `Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony a nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?´A tehdy jim vyznám: `Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě, vy, kdo konáte nepravost!´" (7:22-23)
Možná tyto slova nesete těžce, jako jsem je kdysi nesl těžce já. Tak pamatujte na Pánova slova:
„Vyznáváme-li však své hříchy, Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti.“ (1.J 1:9)

Radim (23 let)