Motto: Žalm 73,28 a Ž 118, 6
Musím říct, že škola je super věc...je tam teplo, občas nás tam nechají se chvilku i vyspat, přečíst noviny, sníst si svačinu, anebo jen tak si zaremcat na to, jak tak nemožní lidé můžou být učiteli a vzory dospívajícího člověka.
Výše uvedenou definici už dávno nesdílím. Mimojiné vidím školu jako institut, kde se lidé věru mohou něco dozvědět. Ale kam mířím? Vidím školu pro nás křesťany jako vynikající místo pro svědectví, evangelizaci a službu! Mluvme s každým o naději, kterou máme, neboť tento svět bez nás a našeho svědetví má naději jen velmi malou...
Rád bych se s vámi útržkovitě sdílel se svými zkušenostmi ze střední školy (kterou ještě studuji):
Příklad první: Je zábava šířit Boží lásku všude, kde to jenom jde, např. do slohové práce, maturitní otázky z němčiny... Spolužáci pak reagují třeba„Ty toho svýho Boha cpeš všude, viď?“, ale určitě je to ovlivňuje, stejně jako profesory.
Příklad druhý: Občas mohu mluvit se spolužákem osobně. Kupříkladu jeden, který vyjadřoval politování nad „nedospělostí, dementností, zkrátka hloupostí“ našeho spolužáka, byl zaskočen mojí reakcí na jeho pomluvy, když jsem mu řekl, že toho kluka mám stejně rád, a i když mi to nejde, snažím se o to. A hned se otevřela duše pro zvěstování o tom, jaký je můj Pán, Pán Ježíš...
Příklad třetí: Už asi rok mám vždy na lavici Bibli. Někdy si ji z nudy někdo půjčí a čte si v ní. Sem tam dospěje k názoru, že jsou tam „docela chytrý věci“...a to považuju za úspěch! Skrz Bibli na lavici se ke mně přihlásila jedna věřící profesorka, která v té době nechodila nikam do církve, a mohl jsem ji pozvat do sboru.
Mno, snad jsem vás trochu povzbudil. Nikdo na zemi nemá větší naději než my, tak se nebojte o ní sdílet s radostí a vírou, že Pán chce skrze tebe proměňovat tvoje okolí, tvoje spolužáky, ředitele školy, školníka i uklízečky.
Martin, 20
Ty toho Boha cpeš všude 
