Vysvobození
( všeobecný základ )

   Vzhledem k procentu lidí s PPP slyšících nějaké hlasy, které jim přikazují, zakazují, nadávají apod., jsem se rozhodl umístit zde nejdůležitější všeobecné informace ohledně tématu vysvobození. Ohledně specifických věcí v oblasti PPP se pokusím napsat doplňující článek.

   Následující text je můj mnoho let starý článek z mého serveru věnovaného Bohu (www.obohu.cz), který však nic nezměnil na své aktuálnosti. Měl by každému pomoci pochopit základní duchovní principy. Praktická stránka vysvobození (přikazování ve jménu Ježíže) se může týkat pouze Ježíšových učedníků (křesťanů).


Poznání pravdy
   Ne náhohou jsem v úvodu podtrhnul slova "poznat pravdu". Je to totiž základ v procesu našeho osvobození. Podívejme se nyní, co o tom říká bible - plně inspirované Boží Slovo. V Janovi 8,32 říká Ježíš: "Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými". To je pozoruhodné prohlášení. Samotné poznání pravdy stačí k našemu vysvobození. Ptáte se, jaké pravdy? Podívejme se nyní dál, co o pravdě říká Boží Slovo! Ježíš o sobě v Janovi 14,6 sám říká: "Já jsem ta cesta, pravda i život". Dalším místem, které se zmiňuje o pravdě, je Jan 17,17. Ježíš se zde modlí za své učedníky a říká Bohu: "Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda". Ale jak můžeme poznat pravdu? V Janovi 16,13 říká Ježíš svým učedníkům o Duchu svatém: "Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy". A co s tou pravdou máme dělat? Apoštol Pavel v listu Efezským 6,14 říká: "Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou". Na tomto místě se mluví o duchovním boji. Ano, slyšíte dobře. Nemáme jinou možnost než bojovat. Proti komu, proti lidem? Ne, apoštol Pavel nás informuje o terči i způsobu našeho boje v listu Efezským 6,10-17: "A tak, bratři, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také přílbu spasení a meč Ducha, jímž je Slovo Boží". Pojďme se nyní podívat na některé pravdy, které se týkají tématu svobody a autority nad démony. Zaslíbení se přirozeně týkají pouze těch, kteří učinili Ježíše Krista svým Pánem a spasitelem.


Důležité skutečnosti
   Nyní bych Vás chtěl upozornit na některé skutečnosti, které Vám pomohou pochopit Vaše postavení v Kristu. Všechno skutečně podstatné se již odehrálo před 2000 lety na kříži. Co tak úžasného se stalo, a co z toho pro nás plyne, nám ukazují mnohé verše. V listu Koloským 2,10 apoštol Pavel říká o Ježíšovi: "On je hlavou všech mocností a sil" a dále ve verších 12-15: "S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás (vás) k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství". Z těchto veršů je zřejmé, že Ježíš má moc nad satanem, všemi duchovními mocnostmi a démony. Podívejme se nyní na další verše, které tuto skutečnost vyjadřují snad ještě zřetelněji. V Matoušovi 28,18 říká vzkříšený Ježíš svým učedníkům: "Je mi dána věškerá moc na nebi i na zemi". Co to znamená veškerá moc? To je prosté. Znamená to, že na satana a jeho čeládku, falešná božstva atd. již nezbývá nic. Jejich moc nám škodit je dána pouze tím, nakolik se necháme oklamat a nakolik jim to dovolí Bůh. Další úžasné místo je v listu Koloským 1,13. Apoštol Pavel zde věřícím připomíná, co Bůh udělal, když uvěřili: "On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna". Vidíte, Ježíš nás již vysvobodil a temnota (satan a jeho čeládka - démoni) na nás nemá žádný právní nárok. Dalším zajímavým místem je list Efezským 1,20-23 , kde je psáno o Bohu: "Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. Všechno podrobil po jeho nohy a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest". Nyní si poslední dva verše dejte do hromady a zjistíte úžasnou pravdu. Bůh nás vysvobodil z moci tmy a přenesl nás do království svého milovaného Syna, kterého vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva ...... To znamená, že v duchovní oblasti jsme spolu s Ježíšem v nebi, vysoko nad všemi mocnostmi..... a tudíž i s autoritou nad nimi. Ježíš nás upozorňuje, že to, co prožívalo 70 učedníků, které vyslal ještě před svým ukřižováním a vzkříšením (Lukáš 10,17: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu".) nebylo jedinečným pověřením. V Markovi 16,17 říká Ježíš po svém vzkříšení učedníkům: "Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je".


Projevy démonických sil
   V předchozích odstavcích jsem se zaměřil na pochopení skutečností, které se týkají naší autority a postavení v duchovní oblasti. Tyto biblické odkazy jsou základem pro pochopení, co se v duchovní oblasti změnilo po našem obrácení. Z nich můžete čerpat povzbuzení, víru a odvahu pro přijetí plné svobody, kterou nám již Ježíš vybojoval. Ujmout se svého dědictví (jímž svoboda bezesporu je) bude nejčastěji pouze otázkou poznání pravdy. Duchovní bytosti, které nás v některé oblasti života okrádají o svobodu (radost, pokoj atd.) často odejdou "bez boje", jakmile dojde k jejich odhalení a splnění určitých podmínek (nejčastěji vyznání hříchů, hříšných postojů a postojů v rozporu s tím, co říká Bůh). Vyznáním hříchů a nesprávných postojů a jejich rozhodným odmítnutím (a přijetím správného postoje) ztrácí tyto duchovní bytosti právo nás dále sužovat. Neznamená to však, že se nás již nepokusí znovu obelhat a svést. V tom případě (je to velmi pravděpodobné) musíme podobné nabídky rázně odmítnout již v zárodku. Nejtěžší případy démonizace si mohou vyžádat delší čas a někdy i zbraně "těžšího kalibru", jakými jsou společná modlitba více osob, případně spojená s půstem. Ježíš svým učedníkům uvedl dva důvody, proč nedokázali osvobodit chlapce s epilepsií. Jako první důvod uvedl jejich malou víru a jako druhý důvod to, že "takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem". Celý příběh je zaznamenán např. v Matoušovi 17,14-21. Nyní bych se Vám rád pokusil ukázat na nejčastější viditelné projevy démonických sil. Jejich výčet není, nemá a ani nemůže být úplný, má Vám však alespoň nastínit jejich druhy, množství, četnost a závažnost. Mnoho zkušeností mohu potvrdit z praxe, některé (většinou na to upozorním) jsou postřehy křesťanů, kteří se mají se službou osvobozování mnohem více zkušeností než já (např. Wolfhard Margies, Neil T. Anderson ad.). Jsem tak trochu smířen s tím, že se tyto stránky a hlavně příklady projevů setkají i s bouřlivým nesouhlasem (často právě u těch, u kterých se dané projevy vyskytují). Je pravdou, že některé projevy mohou mít jak fyziologické tak démonické pozadí. Mnohé příznaky jsou však jednoznačně vázány na démonické síly.

    Duchovní potíže : do této oblasti bych zařadil nápadné zvláštnosti a problémy jak při následování Ježíše obecně, tak při některách úkonech specificky. K těmto problémům patří např. neschopnost vyslovit Ježíšovo jméno, agrese vůči osobě Ducha svatého, odpor až nenávist k duchovním darům, neschopnost modlit se nebo číst bibli. Tato neschopnost může nabýt takových rozměrů, že postižený nerozumí při biblickém vyučování ani slovo. Velice častá (hlavně krátce před a po obrácení) je usínání při čtení - týká se téměř výhradně čtení bible. Usínání se často projevuje i při bohoslužbách. Mezi skutečně časté projevy patří neschopnost soustředit se a zvláštní vnuknuté myšlenky během chval, uctívání a modliteb. Často se jedná o rouhavé myšlenky, nečisté myšlenky - myšlenky na smilstvo, náhlá a ničím nepodložená nenávist vůči Bohu, často též myšlenky typu: "Co tu vůbec mezi těmi blázny dělám?" apod. Neměli bychom být zmateni tím, co se děje. Při modlitbách, chvalách a uctívání je přítomen Duch svatý a tyto skryté síly jsou často v Boží přítomnosti nuceny svou přítomnost prozradit. Pokročilejším stupněm jsou slyšitelné nebo viditelné projevy těchto démonických sil. Stává se, že se lidé během modliteb či chval začnou třást, křičet (většinou též jiným hlasem než svým), vydávat podivné zkřeky, syčet, kroutit se apod. O něčem podobném se zmiňuje i Písmo (bible). V Markovi 1,22-24 je příběh o jednom návštěvníkovi synagógy, ze kterého "promluvil" nečistý duch jako reakce na Ježíšovu přítomnost. Na tomto příběhu si můžete povšimnout i toho, že démon věděl s kým má tu čest. Můžete si být jisti, že to démoni vědí stejně dobře, když se setkají se znovuzrozenými a Duchem naplněnými křesťany - s Vámi! Pokud se již démonické síly takto projeví, je to dobrý krok na cestě k osvobození. Samotné osvobození většinou následuje velice brzy, neboť kolem stojící křesťané se svými modlitbami a autoritou přebírají moc nad tím nečistým duchem, svazují jej a ve jménu Pána Ježíše Kristu mu přikazují odejít. Několikrát jsem byl na různých shromážděních přítomen tomu, jak se démoni v Boží přítomnosti začali projevovat obrovským křikem, takovým, že kazatel ani s pomocí zvukové aparatury "nebyl slyšet". Ze strany démonů je to však pouze trik a poslední pokus, jak oslabit víru ostatních věřících. Do této kategorie určitě patří i problémy s následováním Ježíše způsobené uvěřením a přijetím nějaké lži. Tato oblast je velice rozsáhlá a budu jí zřejmě věnovat samostatnou kapitolu. Mezi klasické satanovy lži patří např.: Bůh mne nemá rád; tohle mi Bůh nikdy neodpustí; kdyby mne Bůh miloval, tak by vyslyšel všechny moje modlitby - má přece neomezenou moc; neslyším Boží hlas, asi tedy nejsem Boží dítě; asi nejsem spasený, protože vůbec nic necítím; a mnoho dalších. Pokud se satanovi podaří namluvit nám, že Boží vůle pro náš život není dobrá (svět nabízí tolik krásných věcí a potěšení), pak má z poloviny vyhráno. Následování Ježíše pro nás bude nesnesitelným břemenem, budeme si připadat jako mučedníci a podle toho bude vypadat i náš život. Rozumějte prosím, o své spasení přijít nemůžete, ale můžete přijít o radost ze života s Bohem a chuť i odvahu do života vůbec. A to by přece byla škoda, ne? Výsledkem uvěření nějaké podobné lži budou často nejrůznější druhy depresí, hněv a zuřivost, prchlivost, sebelítost či nápadná citlivost. Mezi časté vnuknuté myšlenky a postoje patří např. myšlenky na sebevraždu, pocit, že se blíží smrt, touha po smrti, záliba ve hřbitovech, láska ke tmě a nápadný sklon dávat přednost černé barvě.

    Nutkání : Do této kategorie by se dala zařadit silná a nápadná nutkání jako nutkání omývat, čistit, opakovat, kontrolovat, vyhýbat se určitým věcem. Patří sem též nutkavé sexuální podněty a perverze jako sadismus, masochismus, hypersexuální pudové jednání, pornografie, necudnost v jakékoli formě, masturbace, sodomie, voyeurismus, exhibicionismus, homosexualita. Dále pak kriminální sklony, krádeže a kleptomanie, nutkavé přejídání a výrazná mlsavost.

    Strachy : Do této kategorie patří patologické strachy (fóbie) nejrůznějšího druhu, hypochondrie (strach z nemoci), strach z lidí, strach z budoucnosti, strach před hmyzem, strach ze tmy, strach z nových věcí, strach z toho, že se ztrapním, strach před smrtí, strach ze stáří, strach z úkolů. U všech těchto strachů může jít přirozeně i o normální lidskou reakci. O démonickém pozadí je však nutno vážně uvažovat v případě, že jsou tyto fóbie příliš silné a chronické.

    Závislosti : Sem patří různé druhy závislostí, např alkoholismus, závislost na drogách, závislost na nikotinu, závislost na lécích apod.

    Zatížení v rodině : Do této kategorie by se dali zařadit opakující se nápadné jevy v předchozí historii rodiny jako opakující se častá úmrtí, těžké chronické poruchy, psychické nenormálnosti, psychotická onemocnění, nápadné způsoby chování. (Domnívám se, že do této kategorie bude patřit i mnoho problémů a onemocnění, která jsou považována za "geneticky" zděděná).

    Psychózy : Velké psychózy jako schizofrenie, endogenní nebo cyklické deprese, epilepsie, paranoidní onemocnění. Veškeré formy reakcí spojených s halucinacemi nejsou z biblického hlediska ničím jiným než patologickými projevy démonických sil. Pro současnou medicínu jsou však tyto projevy psychiatrickými nemocemi.

    Sklon k okultnu : Sklon zabývat se nejrůznějšími magickými a okultními praktikami, filozofiemi a cvičeními je prakticky vždy příznakem toho, že již před tím došlo k "infekci" démonickými silami, které k sobě nyní přitahují nové (a silnější) duchy.

    "Běžné" charakterové slabosti : Následující charakterové rysy mohou být projevem démonického vlivu: Pocity méněcennosti, pocit, že jsem odmítán a nutkavé odmítání druhých, izolovanost, opuštěnost, nejistota, nedostatek pocitu bezpečí, nedůvěra, pocit selhání, nenávist, agresivní jednání, bezmocnost, chronická slabost a únava, neschopnost obstát v životě, nedůvěra ve vlastní schopnosti, neschopnost přijímat nebo poskytovat lásku, citová chudoba, puntičkářství, náchylnost k nutkavým potížím, nadměrná výkonnost, intelektuálství, nutkavá honba za kariérou, hořkost, pasivita, nenormální mírnost, myšlenky na útěk, touha po moci, tendence bouřit se, reptavý charakter, snění za bílého dne, sektářská horlivost, sebelítost, samospravedlnost, moralizování, zákonictví ad. Nemusíte být nijak zdrceni, pokud zjistíte, že se Vás některá nutkání a charakterové vady apod. týkají. Naopak, pokud si uvědomíte, že je má na svědomí "poražený nepřítel", mělo by to ve Vás posílit víru, že i v těchto oblastech dosáhnete osvobození a vítězství.

    Nemoci : V bibli můžemě najít příklady toho, že za nemocí stála nějaká duchovní bytost. Když byl tento duch vyhnán, zmizely i příznaky nemoci. Nečistí duchové stáli i za takovými "onemocněními" jako hluchota, slepota apod. Jindy však tyto nemoci měly přirozený původ a proto v podobných případech nemůžete bez duchovních darů (daru rozlišování duchů, slova poznání či moudrosti apod.) s určitostí říci, o který případ se jedná (zda je onemocnění přirozené nebo démonicky podmíněné). Některá "onemocnění" se však do kategorie démonicky podložených dají zařadit téměř s jistotou.

   Do kategorie nemocí démonicky podložených patří vegetativní poruchy a psychosomatické nemoci, jakož i čistě tělesné nemoci: poruchy spánku, abnormální únava, poruchy přijímání potravy jako přejídání nebo odmítání jídla, odtučňovací mánie, psychosomatické srdeční potíže, veškeré vegetativní patologické jevy v oblasti vnitřních orgánů, kůže, řeči, sluchu a zraku. Veškeré chronické bolesti jako neuralgie a některé formy zánětu nervů (neuritidy) jsou vysoce podezřelé z toho, že mají démonické kořeny. V každém jednotlivém případě je to však samozřejmě třeba svědomitě objasnit. Patří sem také chronické bolesti hlavy, migréna, neuralgie trojklanného nervu a jiné bolesti, které nemají zjevnou tělesnou příčinu.

   Jak jsem se již zmínil, někdy mohou být démonicky podloženy i funkční poruchy smyslových orgánů jako slepota, slabý zrak, v některých případech šilhání, hluchota, hučení a zvonění v uších a silná citlivost na počasí. Jindy se však jedná o normální onemocnění, která nemají s démony nic společného.

   Wolfhard Margies říká: "Podle mých zkušeností jsou démonicky podmíněné všechny formy chronické revmatické arthritidy stejně jako příbuzné nemoci z takzvaného revmatického okruhu. Platí to i pro kolagenózy, což jsou rovněž revmatické nemoci, napadající zčásti také vnitřní orgány nebo cévní systém. Je však třeba dobře rozlišovat od opotřebení kloubů - artrózy. Z kožních onemocnění je třeba jmenovat veškerá chronická kožní onemocnění z oblasti autoimunitních onemocnění. K téže skupině ostatně náležejí i zánětlivá revmatická onemocnění. Jako na nemoci způsobené démony pohlížím dále na všechny chronické ekzémy a alergické nemoci. Do této skupiny nemoci patří též senná rýma, astma a neurodermitida spolu s příbuznými skupinami nemocí. O tomto komplexu nemocí se odvážím říci, že mívají bez výjimky démonické kořeny".


Vstupní brány pro démonickou invazi
   Ať si to uvědomujeme či nikoli, jsme obklopeni neviditelným duchovním světem. Na jedné straně jsou zde padlí andělé a démonické bytosti v čele se satanem a na straně druhé Bůh a jeho andělé, kterých je mnohem víc. V duchovní oblasti platí podobné zákony jako ve fyzickém světě. Démonické bytosti nemají právo vniknout do člověka, aniž by jim k tomu poskytl důvod. Jejich touha ubližovat a ničit k tomu nestačí, veškeré obtěžování musí zůstat v oblasti pokoušení a myšlenkových "útoků". Existuje však několik vstupních bran, které těmto bytostem poskytují právo "vstoupit". Jsou to:

    1) Okultismus - jakékoliv zabývání se okultními praktikami, magickými úkony a rituály, filozofiemi a metodami vede vždy k démonickému poskvrnění nebo obsazení. Provozování okultismu je pro démonické síly přímým pozváním. Z vlastní zkušenosti Vám mohu potvrdit, že úplné osvobození pak většinou není záležitostí jednoho večera. Všichni, kteří se poskvrnili okultismem, mohou po svém obrácení počítat s problémy. Není to nic nepochopitelného. Většinou nezůstane u jednoho skutku, ale na první aktivitu v oblasti okultismu se brzy nabalují další a další. Tyto duchovní bytosti se rozhodně svého místa nechtějí vzdát. Když již konečně odejdou, snaží se všemi způsoby vrátit zpět. Ze strany věřících se jedná o vítězný boj, ale stojí většinou mnoho sil, času a problémů. Z nejčastějších okultních praktik bych jmenoval tyto: satanismus - uctívání satana, horoskopy, jakákoli forma věštění, spiritistické seance - vyvolávání duchů, proutkaření, zjišťování informací pomocí virgule, prstýnku na niti apod., zaříkávání, šťastné a nešťastné dny, různé talismany - podkovy pro štěstí, čtyřlístky, střepy přinášející štěstí, něšťastná čísla apod., bílá a černá magie, čarodějnictví, falešná božstva a náboženství - např. hinduismus, budhismus, taoismus apod., veškeré meditační techniky, autogenní trénink, Silvova metoda, akupunktura a akupresura, homeopatie, reflexní terapie, irisdiagnostika (čtení z duhovky oka), makrobiotika, telepatie, telekineze, jasnovidnost atd.

    2) Hříšné činy - kromě okultních praktik umožňují démonickým bytostem vstup i naše hříšné činy. Za mnohé bych zmínil sexuální perverze, vraždy, potraty, kriminální delikty - krádeže, podvody ad. Vstup démonům pravděpodobně umožnuje každý hřích, pokud jej odmítáme vyznat a vzdát se ho (rozhodnutí s daným hříchem skoncovat).

    3) Hříšné postoje - tato oblast bude asi pro většinu lidí překvapením. Velice často jsem zjišťoval, že osoba, která potřebovala vysvobození, vzpomínala s hořkostí na své dětství. V mnoha případech bylo zcela evidentní, že současné problémy těchto osob souvisí s traumaty z dětství. Je zjevné, že rozbitá manželství, hádky v rodinách, nedostatek lásky, zájmu, péče, společně stráveného času, pochval a povzbuzování jsou často spouštěcím elementem k démonickému obtěžování. Stejný účinek mají např. i dlouhodobé postoje jako např. nejistota a strach. Samostatnou oblastí, které bych se chtěl "dotknout", je prenatální vývoj dítěte.

   Prenatální vývoj: období vývoje plodu je vůbec první možností, jak "způsobit" problémy svému potomkovia. Prvním předpokladem, aby k tomu nedošlo, je existence rodiny, určité zázemí a radostné očekávání dítěte. Největším neštěstím je naopak nechtěné otěhotnění, většinou ještě u nesezdaného páru. Pokusím se Vám popsat, jak tyto problémy "rodičů" vnímá plod. Jestliže dojde k nechtěnému otěhotnění, je to vždy problém. Dítě není očekáváno a stává se "problémem". Ať se již situace nakonec vyvine jakkoli, dítě prožívá odmítnutí typu "jsem nechtěné, jsem na obtíž apod.". Stejný efekt nastává i v případě, že si rodiče přejí chlapce (děvče) a narodí se děvče (chlapec). Z tohoto pocitu odmítnutí se později může stát touha raději nebýt. Tyto postoje stačí jako pozvání pro démonické síly - ducha odmítnutí a ducha smrti. Ikdyž se později postoje rodičů změní, bývá pravidelně chování dítěte poznamenáno - strach a nejistota, nedostatek pocitu vlastní hodnoty (pocit méněcennosti), nesmělost, nechuť do života, snaha zasloužit si lásku a uznání apod. V životě se to většinou projevuje podvědomě ovládanou touhou dokázat, že si zaslouží lásku a uznání, nebo rezignací na tuto touhu a ztotožněním se s podvědomými pocity a postoji. V obou případech je to vážný (a velice častý) problém. Takoví lidé se uzavírají do sebe, straní se lidí (bojí se dalšího odmítnutí) a mají i strach navázat vztahy. Všechnu svou sílu upnou např. na vyniknutí ve škole (studijní výsledky), sportu či zaměstnání. Za vším však stojí (většinou neuvědomělá) touha po přijetí a uznání. Stejné problémy se u člověka projevují i po obrácení (mám na mysli akt, kdy člověk vyzná Bohu všechny své hříchy, poprosí Jej o odpuštění a Ježíše Krista učiní svým Pánem a spasitelem - předá mu vedení svého života). Jediným řešením tohoto problému je osvobození. Protože pravidla jsou u všech podobných typů shodná, uvedu příklad pro jejich řešení pouze jednou.

   Problémy v rodině: Stejnými problémy, o jakých jsem se zmiňoval v oblasti prenatálního vývoje, může začít dítě trpět v dětství, ale i mnohem později. Další rizikovou oblastí, o které jsem se již zmínil, jsou hádky v rodině. Ten maličký se cítí ohrožen tím, že rodiče nežijí v pokoji. Objevuje se u něj strach, který k sobě později může připoutat ducha strachu, případně celý komplex strachů (fóbií). Stejný efekt má, když jsou rodiče přehnaně úzkostliví.


    Neodpuštění
   Nemohu jinak, než se zastavit u jedné z nejčastějších príčin našich trápení, nevyslyšených modliteb a neradostného života s Bohem - neodpuštění. Prvním hříchem je pýcha, která se projevuje naší nezávislostí na Bohu. Prvním hříchem pýchu nazývám proto, že byla důvodem Satanova pádu - prvním hříchem, který se vůbec objevil. Domnívám se, že od tohoto hříchu jsou odvozeny i všechny další. Bůh mi několikrát zjevil důvod, proč někteří lidé nebyli osvobozeni nebo uzdraveni, když jsem se za ně a s nimi modlil. Téměř vždy bylo příčinou neodpuštění. A domnívám se, že i z toho důvodu je tomuto hříchu věnováno tolik varování v novém zákoně. Následky našeho neodpuštění jsou v duchovní oblasti doslova katastrofální - hlavně pro nás. Pojďme se nyní podívat, co o odpouštění a neodpuštění říká Písmo! První místo v novém zákoně, které se o odpouštění zmiňuje, je Matouš 6,12. Jedná se o ukázku, jak by měla vypadat naše modlitba (je známa jako "OTČE NÁŠ"). Ježíš zde Bohu říká: "A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám". Ve verši 14 pak vysvětluje: "Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec". Jak vidíte, to, aby nám Bůh odpustil naše hříchy, má podmínku - naše odpuštění všem těm, kteří se provinili vůči nám. V Lukáši 6,37 je psáno: "Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno". Na tomto místě Ježíš opakuje podmínku odpuštění a přidává další duchovní zákony. Dalším velice častým hříchem, kterým si velice ubližujeme, je souzení (nejen odsuzování) druhých. Velice zajímavým místem je také list Jakubův 5,14-16: "Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého ". Z uvedeného textu je zřejmé, jak naše hříchy (např. neodpuštění) zabraňují vyslyšení našich modliteb - např. proseb za uzdravení. Dokonce je tomu tak, že naše hříchy a nemoci spolu často souvisí. V posledním uvedeném verši je psáno, že vroucí modlitba spravedlivého má velkou moc. Abychom byli spravedliví (a naše modlitby měly moc), musíme být nejprve ospravedlněni - tzn. musí nám být odpuštěno. A odpuštěno nám může být jen tehdy, pokud odpustíme i my. Jako poslední příklad závažnosti neodpuštění bych Vás chtěl upozornit na podobenství o nemilosrdném služebníku v Matoušovi 18,23-35 (ekumenický překlad je ve verši 34 nepřesný, doporučuji překlad Kralický, Novou smlouvu od KMS, překlad Miloše Pavlíka nebo Ondřeje Petrů). Ve verši 34 je psáno, že se Pán na nemilosrdného učedníka rozhněval (neboť ačkoli jemu bylo odpuštěno, on sám svému spoluotrokovi neodpustil) a předal ho mučitelům, dokud mu nezaplatí celý dluh. Je dost důvodů pro tvrzení, že oněmi mučiteli v podobenství jsou démoni, kteří díky našemu neodpuštění dostávají souhlas (legální právo) k tomu, aby nás trápili. Ať se již vůči nám provinil kdokoliv a jakkoliv, nemáme na výběr. Musíme mu odpustit. Odpuštění je rozhodnutí naší vůle zprostit osobu, která nám ublížila, všech dluhů (znamená to, že již nepožaduji pomstu, odvetu, omluvu, vrácení dluhu atd.). Odpustit někomu, kdo nás skutečně hluboce ranil, není nikdy jednoduché. Má to však samá zaslíbení - osvobodíte tuto osobu, zbavíte se (možná to chvíli potrvá) hořkosti a hlavně znovu uvedete do pořádku svůj vztah s Bohem. Pokud se vrátí hořkost a zlost na danou osobu, odmítněte tyto pocity a postoje a znovu potvrďte, že dluh je smazán a nehodláte po této osobě nic požadovat (tzn., že dané osobě tuto křivdu nebudete již více přimomínat a nepoužijete ji proti ní). Jedno moudré přísloví ríká: "Mýlit se je lidské, odpouštět božské". Když někomu odpustíte, dáte mu vlastně milost. A tak "Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! (Lukáš 6,36).


    Skutečný problém!
   Skutečností je, že když člověk prožívá nějaký deficit (nedostatek lásky, přijetí, uznání, sebeúcty apod.), snaží se tohoto deficitu zbavit. Je to naprosto logické. Zbavit se jej snaží většinou snahou vyniknout právě v oblasti, které se deficit týká. Jeden příklad za všechny: Dítě rozbije nějakou věc, často chodí domů pozdě, občas přinese horší známku apod. a některý z rodičů mu řekne: "Nic do Tebe není a nikdy z Tebe nic pořádného nebude!" Skutečně krásná kletba, co říkáte? Dítě se bude snažit všemožně přesvědčit rodiče o tom, že se mýlí a že si jejich lásku a uznání zaslouží. Bude se snažit vyniknout v učení (a později v zaměstnání - úspěšná kariéra), sportu a když mu to nepůjde ani v jedné z těchto oblastí, zkusí vyniknout třeba jako nějvětší rváč. Snahou bude za každou cenu získat uznání rodičů a okolí. A právě v tom vězí ten hlavní problém - snaha pomoci si sám. Právě tímto postojem se člověk sám dostává pod kletbu, která opravdu "funguje". Bůh v Jeremjášovi 17,5 říká: "Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina". Ten, kdo spoléhá na tělo - i na své vlastní, tzn. na své tělesné a duševní schopnosti a dovednosti, vystavuje se kletbě. Ten, kdo se spoléhá na lidi, tzn. že se na nich činí závislým - čerpá od nich potvrzení, lásku, uznání či soucit, staví se rovněž pod kletbu. Oba tyto postoje totiž znamenají odvracet se srdcem od Hospodina. Bůh ve svém varování pokračuje popisem důsledků takového chování (Jeremjáš 17,6). Takový člověk "Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet". Jak výstižný popis toho, kdo žije v závislosti na lidech. Takový člověk bude prožívat samotu (jalovec v pustině), protože v konečném důsledku nebude schopen ani nikomu uvěřit, že ho skutečně miluje - mám na mysli především vztahy. Pokud bude takový člověk trpět např. pocitem méněcennosti, nebude v konečném důsledku schopen uvěřit tomu, že ho někdo uznává a chválí. Sami si jistě snadno dokážete odvodit další reakce závislé na prožívaném deficitu. Podívejme se, jak výše uvedený verš pokračuje a zamysleme se nad ním! Neokusí přicházející dobro - tento verš mi jen potvrzuje vlastní zkušenosti. Ani člověk, který se obrátí a upřímně předá svůj život do vedení Ježíši Kristu, nebude prožívat radost a pokoj (přicházející dobro) pokud bude v některých oblastech stále závislý na potvrzení od lidí. Verš dále pokračuje popisem pouště, místa, kde nelze bydlet. To je velmi vážné. A Bůh nemluví do větru. Takový člověk bude i po obrácení prožívat pocity, které prožíval před svým obrácením - deprese, odpor k životu, pocity méněcennosti atd. Dokud takový člověk nezačne ve všem spoléhat na Boha a nezačne přijímat lásku a potvrzení od něj místo od lidí, bude pro něj život nesnesitelným utrpením (pouští, místem kde nelze bydlet). Řešení problému je relativně prosté - vzdát se svých špatných postojů a závislosti na lidech, poznat pravdu a začít podle ní žít. A jsme opět na začátku, u ústředního bodu celých těchto stránek - " Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými (Jan 8,32).


    Důležité Boží pravdy!
   Abychom mohli svůj přístup a smýšlení změnit, musíme nejprve poznat pravdu o nás samých, pravdu o tom, co o nás říká Boží slovo - bible. Znalost Písma (bible) je také jedinečnou obranou proti lžím toho Zlého. Ježíš, když ho dábel na poušti pokoušel, odpovídal vždy: je psáno a doplnil biblickou pravdu, která se týkala oblasti, v které byl právě pokoušen. A On nad ďáblem zvítězil. Vemte si z něj příklad a vyzbrojte se stejnou myšlenkou - používat nejen na obranu "meč Ducha, jímž je slovo Boží" (list Efezským 6,17)! Abyste se však mohli alespoň bránit, musíte tyto pravdy znát. Rád bych Vám nyní uvedl alespoň některé důležité pravdy, které se týkají našeho problému a jako protiklad lži, kterým často věříme a které nás ovládají.

Lež: Nikdo mne nemá rád, nikdo o mne nestojí, nikomu na mne nezáleží, můj život nemá žádnou cenu.

Pravda: "My milujeme (Boha), protože Bůh napřed miloval nás" (1. list Janův 4,19). A Bůh nás miluje odkdy? A jak se Jeho láska projevuje? "Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní" (Římanům 5,8). Bůh nás miluje tolik, že kvůli nám poslal na tento svět svého syna v lidském těle, aby nás skrze Jeho život a smrt na kříži usmířil sám se sebou a zachránil nás od svého spravedlivého hněvu (Římanům 5,9-10). Rodiče, přátelé a dokonce i náš životní partner nás může opustit, ale Bůh ne. Ten, který nemůže lhát, říká: "Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu" (Židům 13,5). Na jiném místě je pak psáno podobně: " I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme" (Žalm 27,10). Myslíte, že je možné, aby jste se narodili "nedopatřením"? Není to možné. Bůh říká, že si nás "již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří" (list Efezským 1,4). O smyslu našeho života je toho v bibli mnoho. Jsme např. "posly Kristovými" (2. Korintským 5,20). Byli jsme povolání zvěstovat lidem smíření - "V Kristu Bůh usmířil svět se sebou a nepočítá lidem jejich provinění" (2. Korintským 5,19). Jsme také stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil" (Efezským 2,10).

Lež: Boží vůle je nepříjemná, není se z čeho radovat, život s Bohem je tím nejhorším, co nás mohlo potkat.

Pravda: Pravdou je, že Boží vůle je "dobrá a dokonalá" (Římanům 12,2). V listu Židům 1,9 je řečeno o Ježíšovi: "Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy". Milovat spravedlnost a nenávidět nepravost - to je i Boží vůle pro nás. Když Bůh pomazal olejem radosti Ježíše, můžeme právem očekávat, že totéž učiní i u nás. Může být vůbec příjemné žít s Bohem a hledat Jeho vůli? Ano, může. Žalmista v Žalmu 16,11 říká Bohu: "Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho". To je mnohem víc než jen přijatelné, na světě není nic lepšího než být v Boží přítomnosti. A aby toho nebylo málo, Bůh nám k tomu ještě chce požehnat. V Žalmu 37,4 je psáno: "Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce". To je opravdu úžasné zaslíbení.


Samotný průběh osvobození

   1) příprava - příprava na osvobození spočívá v tom, že si uvědomíme "všechny" hříchy, kterých jsme se dopustili, vyznáme (přiznáme) je Bohu a poprosíme Jej ve jménu Ježíše Krista o odpuštění (není totiž jiné jméno ani způsob jak být zproštěn hříchů - např. Skutky apoštolské 10,43; Efezským 1,7 a další). Musíme se také rozhodnout dále se již na těchto "skutcích tmy" nepodílet. Dále Bohu vyznáme všechny své špatné postoje, nalezneme odpovídající zranění, která jsou jejich příčinou, odpustíme těm, kteří nám tyto zranění způsobili (často budou prvními na seznamu naši rodiče), poprosíme Boha, aby nám odpustil tyto nesprávné postoje, naši hořkost a neodpuštění.

   2) přítomnost Ducha svatého - poprosíme Ducha svatého, aby přišel, naplnil nás svojí přítomností a zjevil nám každý nevyznaný hřích a hříšný postoj v našem životě, ukázal na každého, komu jsme neodpustili atd. Všechny hříchy a nesprávné postoje (na které nás Duch svatý upozorní) Bohu vyznáme a poprosíme jej o odpuštění.

   3) přijmout Boží pravdu - Prázdné místo po našich špatných postojích a hříchách je třeba zaplnit Boží pravdou, která se týká problémových oblastí a přijmout darovanou Ježíšovu spravedlnost.

   4) příkaz v autoritě - V úvodu 1. části tohoto článku jsem se zabýval otázkou naší duchovní autority. Pokud jste učinili všechny popsané kroky, démonické bytosti již nyní nemají žádné legální právo dále Vás terorizovat. Pokud již "dobrovolně" neodešly před tímto krokem, můžete jim přikazovat. Doporučuji Vám poprosit Ježíše Krista, aby Vás cele pokryl svou svatou krví a očistil Vás od každé nepravosti. Poděkujte mu za odpuštění a autoritu, kterou Vám jako svým učedníkům svěřil. V autoritě a ve jménu Pána Ježíše Krista svažte každou démonickou bytost (jejich jména odpovídají jejich funkcím - např. duch strachu, smrti, deprese, odmítání, nepřijetí, pocity měněcennosti a nemilovanosti atd.), ohlašte jim, že jsou poraženy a nemají žádné právo Vás dále obtěžovat. Pak jim přikažte, aby okamžitě odešli a již se nevraceli. Pokud došlo k vysvobození, nejspíš o tom budete vědět. V tom případě poděkujte Bohu! Pokud k vysvobození nedošlo, navštivte církev nebo přímo někoho se službou vysvobození. V případě závislostí či nutkání je postup obdobný.

   Přeji Vám, aby jste mohli prožít a prožívat, že "když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni" (Jan 8,36).